Knížka o 53 stranách je příjemná do ruky a půvabná pro oči. Má řadu obrázků, především starých a nových fotografií zajímavých míst, pamětních desek, pomníků a několika náhrobníků, ale i uměleckých ilustrací Oldřicha Rejnuše, které na čtenáře dýchnou kouzelnou  atmosférou. Nejdůležitější je však samozřejmě text, který vychází ze spolehlivé literatury židenických kronikářů, zejména p. Jiřího  Švédy a zachycuje to nejdůležitější, co je potřeba říci o tom či onom jazykem srozumitelným, zajímavým a stručným. Krátký úvod podává čtenáři malý přehled historie Židenic od jejich počátku až do konce 20. století a na něj  navazuje ona speciální „Malá okružní cesta Židenicemi.“

Úvahy o smyslu života - Miloš Hynšt se ve své třetí knize opírá především o pracně shromážděné citáty filozofů, spisovatelů, vědců i politiků, ale vstupuje do textu také svou osobní zpovědí.

Autorkou ilustrací je Lucie Matoušková.

Osobní vzpomínky známého herce Josefa Karlíka, který jinak nerad mluvil o sobě a svých životních i jevištních zážitcích.

Kniha obsahuje obsáhlou obrazovou přílohu, která je plná fotek Josefa Karlíka z jeviště i civilu.

Kouzelná knížka fejetonů, která s úsměvem a nadhledem pohlíží na umělecký život.

Kniha pojednává o pohnutém životě baletního mistra a choreografa Ivo Váni Psoty. O jeho životních etapách v Brně i mimo něj. Seznamte se s mužem, který z Brna udělal centrum baletního života nejen v České republice, ale i mimo ní.

Publikace je doplněna o fotografie mistra Psoty, jeho rodiny i tanečních kolegů. Nechybí ani jeho vlastní choreografické náčrtky, dále pak i chronologický seznam Psotových tanečních a choreografických angažmá.

Další úctyhodná publikace věnující se čistě slovem i obrazem městu Brnu. Uvnitř celá řáda černobílých i barevných fotografií Mojmíra Strouhala.

Česko-anglická verze slavné dobrodružné povídky s detektivními rysy v podání amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Jedná se o tzv. zrcadlovou knihu.

Cílem této knihy je seznámit veřejnost s životními osudy jednotlivých příslušníků 1. odboje - zapojených do boje za naši nezávislost v letech 1914-1920.  Svým důstojným dílem přispěli také občané tuřanské farnosti.

Vyprávění „Jak jsme hráli Bartóka“ je vysoce zajímavá vzpomínka, rekonstruovaná z prozíravě pořízených zápisků o vzniku i proměnách realizace jedné ze značně nesnadných skladeb, jakým dalo vznikat nepokojné 20. století. Je neocenitelné, že o tom všem vypráví autorka tak bezprostředně a prostě, že čtoucí má pocit, že též vidí do zákulisí celé té nelehké umělecké práce – někdy až dřiny, zvláště když jde o utkávání s úředními, zcela neúředními, či naopak přímo vyššími místy – práce, ze které nakonec přece jen vytryskne vítězné dílo.

Vladimír Fux

Publikace obsahuje také celou řadu fotografií a kreseb.