Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým.

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…

 Ája a její psí společník Fík!

 Vydejme se na cestu historickou tramvají, teda šalinou, po brněnských městských částech.

Ulicemi Brna proti proudu času není kniha odborná, je to vlastně návod. Nebo motivace. Protože jak chcete jinak poznat město, než se jím projít? Ovšem různých bedekrů, průvodců a jiných procházkových pomocníků má Brno až nadbytek, proto vznikla tato kniha. My totiž Brnem jen tak neprojdeme. My jej projedeme tramvají.

Tramvaj je pro Brno typická, neobejdou se bez ní staré ani nejnovější fotografie, každý den se jejím prostřednictvím dostáváme do škol, zaměstnání, na rande či za kulturou. Tramvaj má zkrátka pevné místo v našich životech a srdcích. Mnozí z nás si během každodenních přesunů čtou, ale někteří se dívají z oken. A vidí každodenní proměny svého města. A právě o nich je kniha Petra Fialy. O zmizelém a mizícím městě, o příbězích, které do něj vepsala historie i její obyvatelé.

Spolu s autorem projedeme tratě od nejstarších, pocházejících z konce 19. století, přes linky z doby nacistické okupace a vystoupíme na konečné ryzí současnosti. Z oken uvidíme silnice, podjezdy, mosty, budovy i městské parky. Dozvíme se, kdo je vybudoval, proč vznikly a proč některé zanikly. Uslyšíme příběhy lidí a věcí, které by jinak navždy zmizely spolu s vyprávěním našich babiček.

Kniha je samozřejmě doplněna opravdu bohatým obrazovým doprovodem, který pomůže vaší fantazii dát pevné kontury obrazu města Brna. Uvidíte staré centrum, stavbu Výstaviště, historické vozy na okruhu Velké ceny, ale i továrny, kavárny a osvobození Brna. A samozřejmě mnoho dalšího, protože tak rozsáhlou sbírku fotografií na jedno místo snad ještě nikdo neshromáždil.

Nastupte a vyslechněte příběhy optimistické i tragické a poznejte skrytou tvář města Brna. Jste srdečně zváni.

 Poznat svou hodnotu, najít vlastní cestu. Autobiografie Veroniky Vieweghové.
Člověk může snadno ztratit kontakt s vlastní podstatou, a pokud žije se slavným partnerem, platí to dvojnásob. Veronika Vieweghová si touto zkušeností prošla, aby nakonec zjistila, že by nikdy neměla zapomínat na vlastní touhy a sny. Jak prožívala dětství a dospívání, manželství, rozvod nebo těhotenství po čtyřicítce? Nejen během těchto situací nakonec přišla na to, že i v těžkých časech lze zvládnout to nejdůležitější: být sama sebou.

Brněnské ulice vyprávějí své dějiny 1.díl

Autorem je tentokrát Leopold Künzel, brněnský rodák pocházející ze smíšeného československého manželství. Leopold Künzel byl do města Brna opravdu zamilován a už jako mladý začal velice důkladně studovat brněnské dějiny a shromažďovat potřebné materiály. O těchto věcech vždy mluvil jako o „pokladech naší vlasti“ a ponejvíce se soustřeďoval na historii brněnských ulic. Publikoval prakticky jen v denním tisku a velmi se těšil na konec druhé světové války, protože zamýšlel vydat svá díla o brněnských ulicích jako knihu. Zahynul však v dubnu 1945 a jeho záměr se tedy nezdařil a jeho dílem, které se nebojíme nazvat jako skvělé a profesionálně dokonalé, se pak desítky let nikdo nezabýval. Nyní, 74 let po Künzelově smrti, se však situace mění a vydáváme z jeho tvorby první  knihu, současně věříme, že nikoli poslední. Veškeré texty jsou v češtině i němčině a dějiny ulic jsou doprovázeny více než dvěma sty historických kreseb i fotografií. V knize najdete pojednání o ulicích Kopečné, Dominikánské, Biskupské, Pekařské, Veselé, Kozí, Kolišti a mnoha dalších.

 Začneme-li se duchovně probouzet, nebudeme zpočátku své duchovní cestě rozumět; ještě obtížnější pak bude naše vnímání někomu sdělit.

Čtyři postavy tohoto „léčivého románu“ reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet.

Recenze: Tato kniha je v lecčems ojedinělá. Nevypadá jako učebnice, ale spíše jako čtivý příběh – a přitom vlastně učebnicí je. Je inspirací, jak si lépe uspořádat postoj k životu a jak lépe vyvažovat jednotlivé složky své osobnosti. „Léčivý román“ – to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží.

Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty – absolutní realitě. Věnuje se rozpoznání toho, které ze svých čtyř složek upřednostňujeme na úkor zbývajících a tím se dostáváme do nerovnováhy. 

Pjér la Šé'z je psycholog, terapeut se sympatiemi k C. G. Jungovi.