Kniha My kluci z Brna je výběrem nejlepších humoristických historek, které Jaroslav Kravka původně připravoval pro pořad Českého rozhlasu Brno Srdcovky Zdeňka Junáka. Autor vtipnou formou vzpomíná na dětská léta, která prožil ve své rodné čtvrti – v brněnských Židenicích. Seznámí vás se svéráznými postavami i místy, jejichž atmosféra se dávno ztratila ve víru moderního města. Vzpomíná na ně s humorem a zároveň s jistou dávkou nostalgie. Zábavné vyprávění vás zaujme i rázovitým jazykem. Nechte se přenést do dob nedávno minulých a prožijte s hlavním hrdinou humorné příhody jeho dětství. Jaroslav Kravka pochází z Brna a je vystudovaný právník. Této profesi se však nikdy nevěnoval. Začínal jako novinář a posléze působil téměř třicet let jako dramaturg v České televizi. Věnoval se velkým zábavným pořadům (Manéž Bolka Polívky), přivedl na televizní obrazovku one man show Miroslava Donutila, osm let byl dramaturgem talk show Haliny Pawlowské Banánové rybičky, spolupracoval s Josefem Klímou a Filipem Renčem (cyklus Vetřelci a lovci), s Vladimírem Michálkem (cyklus Okno do hřbitova a film Posel), s Rudolfem Havlíkem (Zejtra napořád), s Jiřím Svobodou, s Jiřím Strachem a mnoha dalšími osobnostmi české audiovizuální scény. Dozvědět se více

Tato publikace je věnována téměř zapomenutému, čestnému a skromnému sportovci, který byl neobyčejně úspěšný. Vždyť získal dohromady pět olympijských medailí a to je stejný počet, jaký má nezapomenutelný dříč, běžec Emil Zátopek. Do dnešních dnů tento počet překonává pouze fenomenální Věra Čáslavská, která je se svými čtyřmi stříbrnými a sedmi zlatými medailemi z olympijských her patrně nedostižitelná. Ta se počtem olympijských medailí vyrovnala oběma borcům po olympiádě v Tokiu v roce 1964 a o čtyři roky později prožila zlatou žeň na olympiádě v Mexiku, čímž se od obou jmenovaných odpoutala. A samozřejmě také vynikající rychlobruslařka, ale i výtečná cyklistka Martina Sáblíková, medailistka olympiád zimních, na tu se nesmí zapomenout. Avšak vždy je nutné si uvědomit, v jakých podmínkách naši dva prve uvedení borci působili, oni skutečně řádně pracovali a teprve po práci vyráželi tak, jak sportovci říkají „na plac“. Vrcholový sport se v jejich časech dělal jinak a v éře Váchově obzvláště.





Dozvědět se více