Vyprávění „Jak jsme hráli Bartóka“ je vysoce zajímavá vzpomínka, rekonstruovaná z prozíravě pořízených zápisků o vzniku i proměnách realizace jedné ze značně nesnadných skladeb, jakým dalo vznikat nepokojné 20. století. Je neocenitelné, že o tom všem vypráví autorka tak bezprostředně a prostě, že čtoucí má pocit, že též vidí do zákulisí celé té nelehké umělecké práce – někdy až dřiny, zvláště když jde o utkávání s úředními, zcela neúředními, či naopak přímo vyššími místy – práce, ze které nakonec přece jen vytryskne vítězné dílo.

Vladimír Fux

Publikace obsahuje také celou řadu fotografií a kreseb.

Publikace se zabývá otázkami fyzioterapie, psychoterapie a alternativního lékařství. Hlavním tématem je však současný fenomén - diamantová voda. Vzhledem k tomu, že v názoru na její téměř zázračné účinky existují dva protichůdné tábory (spokojení uživatelé a kritici), je diamantová voda stále řazena mezi alternativní metody léčby.

Přemýšlení o dějinách a současnosti (nejedná se o analýzu dějin) v aforismech, dokumentech, esejích a jiných nesourodých žánrech.

Motto knihy: „Jen jedinou myšlenku lze vyznávat fanaticky: myšlenku názorové tolerance.“