Krátká (avšak trefná) zamyšlení nad běžnými věcmi v životě každého z nás.

„Svět je plný věcí neznámých, nepochopitelných i absurdních. Budeme-li se jim divit, začneme je vnímat. Začneme-li je vnímat, bude to začátek nového poznání i nových činů. Divím se, že se divím."

Miloš Hynšt (autor)

Výbor několika pohádek ze známé pohádkové knížky pro děti Kinder und Hausmärchen od bratří Grimmů. Pohádky jsou v původním znění (tedy v NĚMČINĚ!), pouze s malými úpravami některých archaismů. Na konci knihy naleznete u každé pohádky přeložená ustálená slovní spojení a fráze, dále potom německo-český slovníček.

Ilustroval Petr Linduška.

Jedná se o knihu skládající se ze dvou publikací – Moravské hudební rody a Zajímavé osudy zapomenutých. Kniha je doprovázena ilustracemi Vladimíra Vašíčka, jež jdou napříč jeho dílem.

Sedmero zamyšlení nad divadlem XX. století - tak zní podtitul další knihy Miloše Hynšta. Publikace se skládá z následujících kapitol: Divadlo XX. století, Epocha, která nemohla být uskutečněna (ruská divadelní avantgarda), Čínské divadlo (relativnost dogmatu a novátorství), České divadlo v meziprostoru a mezičase, Realizmus jako dogma, O političnosti v divadle, Problém osobnosti v podmínkách exploze informací.

Ilustrovala Lucie Matoušková.

Autorka Věra Lejsková čtenáři nabízí své vzpomínky na významné osobnosti nejen z oblasti hudby. Pojďte si zavzpomínat společně s renomovanou pianistkou, publicistkou a velkou vlastenkyní!

Ilustrace knihy je tvořena výborem z tvorby Borka Bayera.

V knize jsou popsány a vysvětleny autorkou vyzkoušené a osvědčené metody magie. Naleznete zde postup, jak odvádět duchy a astrály, jak vcházet do minulých životů. Tyto metody vám pomohou odhalit pravou podstatu věcí. Ukáží, jaký člověk ve skutečnosti je. Je dobré umět techniky magie pro vlastní potřebu, ochranu svého zdraví a života.

Úvahy o smyslu života - Miloš Hynšt se ve své třetí knize opírá především o pracně shromážděné citáty filozofů, spisovatelů, vědců i politiků, ale vstupuje do textu také svou osobní zpovědí.

Autorkou ilustrací je Lucie Matoušková.

Vyprávění „Jak jsme hráli Bartóka“ je vysoce zajímavá vzpomínka, rekonstruovaná z prozíravě pořízených zápisků o vzniku i proměnách realizace jedné ze značně nesnadných skladeb, jakým dalo vznikat nepokojné 20. století. Je neocenitelné, že o tom všem vypráví autorka tak bezprostředně a prostě, že čtoucí má pocit, že též vidí do zákulisí celé té nelehké umělecké práce – někdy až dřiny, zvláště když jde o utkávání s úředními, zcela neúředními, či naopak přímo vyššími místy – práce, ze které nakonec přece jen vytryskne vítězné dílo.

Vladimír Fux

Publikace obsahuje také celou řadu fotografií a kreseb.

Přemýšlení o dějinách a současnosti (nejedná se o analýzu dějin) v aforismech, dokumentech, esejích a jiných nesourodých žánrech.

Motto knihy: „Jen jedinou myšlenku lze vyznávat fanaticky: myšlenku názorové tolerance.“