Druhé světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně  hledány kořeny pozdějšího politického vývoje  Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná.  Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy  anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými.

    Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.

 Touto knihou nabízím vplout po Křišťálové řece do mé dimenze...

Když jsem zemřela poprvé, vrátil se mi Život.

Když jem zemřela podruhé, vrátila jsem se Sobě.

Když jem zemřela potřetí, vrátilo se mi Bytí.

http://www.energickecentrum.cz/knihy

Cesta domů-praxe je mou 11 letou výpovědí od prožitku malé smrti v r. 2006, kdy jsem při operaci s nádory na děloze přímo slovy primáře ,,utekla hrobníkovi z lopaty“… S navrácením mne zpět do mého těla (i přesto, že jsem se již nechtěla vrátit, po cca 8 pozemských hodinách mimo tělo bylo dáno jinak a byla jsem ,,šoupnuta“ nekompromisně zpět!), s navrácením v mé prapůvodní hladině delta a následovným otevřením mých spících očí a tím jsem se odpoutávala z umělých vzorců myšlení uložených v podvědomí... nastolením absolutní změny mého Žití, kdy mne již vedlo jen mé srdce, nebo chcete-li vyšší Já,nebo lze to vyjádřit ještě i jinými slovy a to: Kdy mne již vedli čistě nanebevzatí průvodci, na které jsem zůstala napojena, až po navrácení se do svého bytí zcela. Jednoduše řečeno, spustil se můj vlastní cleaner a tím započato i ukončeno VŠE. 

 Příběhy odhalují charaktery lidí, kteří se mezi námi stále pohybují – ať již v rodinách, v nemocničním prostředí, v zaměstnání, na ulici i ve školách. Prostě jsou všude. Přátelé, i padouši. Zasahují nám do života. V minulosti mnozí z nich způsobovali lidem bolest, ale i dnes jsou stejní, dalo by se říci – rafinovanější. 
V těchto povídkách čtenář poznává, že v člověku dříme dvojí svět a my si to často ani neuvědomujeme. Dobro a zlo. Navzájem se proti sobě štvou a střídavě se chtějí projevit. Záleží jen na nás, jestli se dokážeme rozhodnout, abychom zlu nedopřáli zvítězit..

 Soubor povídek ze života má silný morální i výchovný potenciál, jsou barevné, různožánrové  a všechny zajímavé. Jsem přesvědčen, že kniha své čtenáře najde a jistě osloví, mnoho příběhů je zaujme stejně jako mě.

Zdeněk Troška

Sbírka kritických článků na adresu současného inscenování oper z pera renomovaných autorů v čele s významným režisérem Václavem Věžníkem.

Druhá básnická sbírka čítající 78 básní je počinem známého autora z brněnské Líšně. Volně pomíchané básně různého data vzniku se zabývají zejména tématy života a smrti. Literární kritik Jan Johan Kejhal mluví spíš o tématu odcházení. Podle něho jsou Kosíkovy verše okořeněny ironií, směřují od burlesky k tragédii.

Sborník peprných vtipů a palčivých aforismů volně navazuje na předešlé sborníky tak trochu "poetických a rýmovaných vtipů" nazvané Diplomová práce - podomní satirika a Tymián veselí lidového v listoví aforismů.

V obrazové publikaci Jak rozumět obrazům jde o zobrazení různých úhlů pohledu na výtvarné umění, obrazů, grafiky atd. a hledání smyslu výtvarného umění v dnešní době.

Možnost využití i pro školy.