„Už od dětství se bojím všeho možného i nemožného, přičemž právě v této oblasti je hranice mezi „možným“ a „nemožným“ velice nejasná. Někdo tvrdí, že je možné všechno a jiný popírá všechno. Když prý se cestovatel Kořenský dozvěděl, že na Chodsku znají už staletí dudy, řekl: „To víte, možné je všechno.“ A jiní – filozoficky fundovanější než byl Kořenský – tvrdí, že možné není nic, že svět je zdáním a lampa nad námi jen výplodem naší touhy, aby bylo lépe vidět. Lidé se dělí na ty, kdo chtějí poznávat i nepoznatelné a na ty, kdo poznávat odmítají. Sám kolísám mezi těmito krajnostmi. Snažím se přicházet některým věcem na chuť, na kloub nebo na kobylku – podle toho, co která ta věc má – ale jsem i mírným a tolerantním vyznavačem nevědomosti, která nám brání honit se za daty, čísly, vahami, skupenstvími a vrypy. Rozum je dobrá věc, pokud jde na příklad o malou násobilku. Ale nerozum na druhé straně není jeho opakem nebo nedostatkem, ne-rozum může být taky schopnost vypnout rozum tam, kde je zbytečný – jako vypínáme motor, když jedem s kopce. Jsem tedy rád, že někdo přichází s rozumovou úvahou tam, kde jiným zůstává rozum stát a tam, kde jiní právě rozumem docházejí k tomu, že je to nesmysl.

Není.

Miroslav Horníček