Germainová knihu napsala pro francouzské čtenáře, jimž musela zkratkovitě přiblížit české reálie. I Reynek se v jejím pojetí mění v jakýsi zjednodušený znak, v "poutníka", který spolu se svou francouzskou manželkou Suzanne Renaudovou překračuje zemské, literární i jazykové hranice mezi Čechami a Francií, a posléze v ";dobrého pastevce" tiše vzdorujícího zlobě dějin. Portrét básnířky Renaudové je vykreslen s daleko hlubším lidským pochopením, jak by v něm autorka spatřovala dílčí předobraz vlastního osudu. Vrcholem knížky je fenomenologie dvorku, zahrady, kuchyně a jilmu, která v bachelardovském duchu zdařile naplňuje výše zmíněné předsevzetí vylíčit příbytek jako zrcadlo přebývajícího.