Druhé světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně  hledány kořeny pozdějšího politického vývoje  Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná.  Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy  anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými.

    Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.

 Tato půvabná knížka je určena dětem od tří let, ale je vhodná i pro začínající čtenáře k samostatnému čtení. Jednotlivé měsíce roku tvoří samostatné kapitoly, v nichž jsou zařazeny nejznámější klasické verše, lidová říkadla, hádanky, jazykolamy, pranostiky a pořekadla. Čítanka poslouží rovněž jako vynikající pomůcka k rozšiřování vědomostí a ke spolehlivému upevnění čtecích návyků ve školských zařízeních.Nejznámější barevné ilustrace Josefa Lady činí z této poetické publikace malý klenot.

 Alergie, migrény, poruchy spánku a dokonce rakovina – příčinou mnoha chronických onemocnění není fyzický, ale emocionální stav, a je možné je zahnat na ústup odhalením takové příčiny a její reinterpretací. S tímto přístupem Andreas Winter kombinuje již mnoho let zavedenou medicínu s duchovní vědou a úspěšně léčí tisíce postižených. To v žádném případě neznamená ezoterický nebo zázračný lék, ale přísně vědecký proces, který zřetelně rozlišuje tělo a psychiku. Psychika je informační komplex, podobný softwaru počítače, který ovlivňuje „hardware“, tj. tělo. Místo zbytečného nasazení léků je lépe identifikovat biografické pozadí psychosomatických obtíží. Pokud se podaří pochopit "algoritmus psychiky" a hlubší význam onemocnění pro dotyčnou osobu, symptomy se často brzy vyřeší. Publikace vychází na základě nejnovějších poznatků a rozsáhlých případových studií. Zjistěte si, co je za vaším onemocněním a znovu získáte kontrolu nad svým zdravím!

 Kniha, která zaujme nejenom moderní pedagogy, ale většinu současných rodičů malých dětí. Přestaňme vymýšlet tisíce inovací, tisíce metod jak vzdělávat děti: řešení jsou mnohem jednodušší! Stačí jen otevřít tuto převratnou knihu.

Každé dítě se rodí s přirozenou touhou po poznání. Pokud vyrůstá od počátku v harmonickém světě plný hravých a zábavných podnětů, podporují se tím maximálně jeho logické schopnosti, kreativita, pohybové dovednosti, manuální zručnost, vyjadřování, empatie či umělecké schopnosti. Bohužel současný vzdělávací systém nerespektuje přirozené mechanismy lidského učení, nerozvíjí tak správně vrozené schopnosti dětí a ty z velké části opouštějí vzdělávací instituce s velmi nízkým edukačním potenciálem.
Autorka provedla zlomový experiment v mateřské škole v Gennevilliers , v oblasti s velkými sociálními a ekonomickými nerovnostmi. Podrobně zaznamenala tříletou zkušenost s uplatňováním přístupu Montessori, který obohatila o nejnovější poznatky z oboru neurovědy. Ve své knize podrobně rozebírá jednotlivé okruhy výuky a dosažené výjimečné výsledky.

 Touto knihou nabízím vplout po Křišťálové řece do mé dimenze...

Když jsem zemřela poprvé, vrátil se mi Život.

Když jem zemřela podruhé, vrátila jsem se Sobě.

Když jem zemřela potřetí, vrátilo se mi Bytí.

http://www.energickecentrum.cz/knihy

Cesta domů-praxe je mou 11 letou výpovědí od prožitku malé smrti v r. 2006, kdy jsem při operaci s nádory na děloze přímo slovy primáře ,,utekla hrobníkovi z lopaty“… S navrácením mne zpět do mého těla (i přesto, že jsem se již nechtěla vrátit, po cca 8 pozemských hodinách mimo tělo bylo dáno jinak a byla jsem ,,šoupnuta“ nekompromisně zpět!), s navrácením v mé prapůvodní hladině delta a následovným otevřením mých spících očí a tím jsem se odpoutávala z umělých vzorců myšlení uložených v podvědomí... nastolením absolutní změny mého Žití, kdy mne již vedlo jen mé srdce, nebo chcete-li vyšší Já,nebo lze to vyjádřit ještě i jinými slovy a to: Kdy mne již vedli čistě nanebevzatí průvodci, na které jsem zůstala napojena, až po navrácení se do svého bytí zcela. Jednoduše řečeno, spustil se můj vlastní cleaner a tím započato i ukončeno VŠE. 

Tělo není pitomé, umí se uzdravovat samo. Jenže my se k němu občas chováme jako k největšímu nepříteli. Házíme mu pod nohy spíš než příslovečné klacky rovnou klády. A k tomu žijeme tak, aby mělo pořád co opravovat. Býváme unavení, nemožní, nemocní. Lékaři si nevědí rady. A pak přijde rada, která spojí odjakživa spojené, tělo a hlavu. Ejhle, zdraví se vrací. Kniha lékaře Jana Hnízdila je složená z příběhů lidí, kteří byli ochotní naslouchat, vzali vlastní rozum do vlastní hrsti a uzdravili se a doplněná rozhovory na téma komplexní medicíny, které vedla mimo jiné s psychiatrem Radkinem Honzákem, biologem Stanislavem Komárkem nebo etnologem Mnislavem Atapanou Zeleným novinářka Klára Mandausová.

První prezident samostatného Československa
působí na všech fotografiích velice vážně. Však
také vykonal velice vážné a pro naši vlast velice
zásadní věci. Leckdo ale možná neví, že jako
student byl pěkné kvítko – provokoval učitele
a na školníka vzal jednou dokonce pohrabáč!
A že se vedou klepy o tom, kdo byl jeho otec.
A že nejdřív zkoušel být zámečníkem (což ho
nebavilo) a kovářem (což ho bavilo). Dál už prozrazovat
nebudeme. Všechno se dozvíte ve třetím
díle edice Velikáni do kapsy a průvodci vám
budou Masarykova dcera Alice, básník Viktor
Dyk, jedna chytrá holka a jeden pes.

Já Václava milovala! Vůbec jsem si neuměla představit, že bych chodila s někým jiným, a kdybych byla jen trochu víc religiózně vychovaná, tak bych každý večer zvedla hlavu k nebi a děkovala bych Bohu, že mi seslal tak dokonalého muže. Dokonalý byl proto, že vůbec existoval! Že byl zdravý, měřil víc než metr osmdesát, měl vlasy, měl zuby, nešišla..