Poznat svou hodnotu, najít vlastní cestu. Autobiografie Veroniky Vieweghové.
Člověk může snadno ztratit kontakt s vlastní podstatou, a pokud žije se slavným partnerem, platí to dvojnásob. Veronika Vieweghová si touto zkušeností prošla, aby nakonec zjistila, že by nikdy neměla zapomínat na vlastní touhy a sny. Jak prožívala dětství a dospívání, manželství, rozvod nebo těhotenství po čtyřicítce? Nejen během těchto situací nakonec přišla na to, že i v těžkých časech lze zvládnout to nejdůležitější: být sama sebou.

 Rozsáhlý román je složen ze dvou částí: první přináší přepracovanou podobu prózy ...a ostružinou pobíd koně z roku 1970, druhou tvoří nová próza Evagelium podle toho, koho Adam cestou potkal, která je fantazijním zpracováním všech čtyř evangelií s netušenými významovými posuny a dějovými rozuzleními.

 Bavte se a poznávejte pozoruhodný svět techniky!

 Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta.“

Víc než jen autobiografie. Vyprávění o výjimečném a šťastném životě.

Nula! Divnej ksicht! Ohyzda! Takhle častovali Jeana-Paula Belmonda francouzské divadelní kapacity v jeho začátcích a směle mu prorokovali: „Nikdy nebude na divadelní scéně nebo ve filmu držet žádnou ženu v náručí.“ Nemohli se mýlit víc. Skončily v ní všechny krasavice světového filmu, včetně obávaných italských tygřic, jako byly Claudia Cardinaleová, Sophia Lorenová a Gina Lollobrigida.

V této osobité vzpomínkové knize Belmondo vypráví o svém šťastném dětství, o úporném boji, který vedl za svůj sen stát se hercem. O své životní vášni – boxu, rychlý autech, ztřeštěnostech a kaskadérských kouscích. O svých životních partnerkách a láskách, o milované rodině, o spolupráci s velikány filmu. Život se mu zdál snadný a zářivý i přes všechna dramata a kruté ztráty. Nejdůležitější pro něj bylo bavit se a hrát si. Byl přesvědčen, že komediant má velké privilegium: právo zachovat si mládí. Zůstat dítětem a vytvářet iluzi, libovat si v přítomném okamžiku.

 V knize najdete praktické rady psycholožky a vedoucí rodičovské podpůrné skupiny, jejichž cílem je odpovědět na otázku: Co se sebou jako rodič mohu udělat, abych lépe vychovával své dítě? Autorky vycházejí ze zkušeností dospělých, kteří vyhledali odbornou pomoc kvůli potížím s výchovou dětí, a přinášejí poznatky z psychologických výzkumů; tyto informace pomohou rodičům lépe pochopit problémy s chováním dítěte nebo s vlastním prožíváním a reakcemi a usnadní jim přijmout tyto skutečnosti jako přirozenou součást určité etapy životního cyklu. Kniha povzbudí maminky a tatínky při zvládání obtížných situací provázejících výchovu a ukáže, že cesta ke kvalitní přípravě potomků na život vede přes práci na sobě samém.

Brněnské ulice vyprávějí své dějiny 1.díl

Autorem je tentokrát Leopold Künzel, brněnský rodák pocházející ze smíšeného československého manželství. Leopold Künzel byl do města Brna opravdu zamilován a už jako mladý začal velice důkladně studovat brněnské dějiny a shromažďovat potřebné materiály. O těchto věcech vždy mluvil jako o „pokladech naší vlasti“ a ponejvíce se soustřeďoval na historii brněnských ulic. Publikoval prakticky jen v denním tisku a velmi se těšil na konec druhé světové války, protože zamýšlel vydat svá díla o brněnských ulicích jako knihu. Zahynul však v dubnu 1945 a jeho záměr se tedy nezdařil a jeho dílem, které se nebojíme nazvat jako skvělé a profesionálně dokonalé, se pak desítky let nikdo nezabýval. Nyní, 74 let po Künzelově smrti, se však situace mění a vydáváme z jeho tvorby první  knihu, současně věříme, že nikoli poslední. Veškeré texty jsou v češtině i němčině a dějiny ulic jsou doprovázeny více než dvěma sty historických kreseb i fotografií. V knize najdete pojednání o ulicích Kopečné, Dominikánské, Biskupské, Pekařské, Veselé, Kozí, Kolišti a mnoha dalších.

 Kniha se věnuje výukovým projektům v mateřské škole, ve kterých se vypravíme například k moři nebo do sněhového království, vydáme se po stopách medvědů a do šumavského lesa, kde se s dětmi dozvíme něco hlubšího o významu dřeva, budeme zkoumat a objevovat různé materiály, seznamovat se s některými povoláními a nahlédneme i do světničky našich předků.
Aktivity vycházejí z prožitkového učení, pohádek, básniček, písniček i běžných situací, které v mateřské škole nastávají.
S knihou je možné pracovat během celého školního roku, počítá s prací s dětmi ve smíšené věkové skupině a v rámci všeobecného rozvoje dětí předškolního věku a všech jeho oblastí je plně v souladu s RVP.
Miroslava Baxová je učitelka mateřské školy. Řadu let se věnovala loutkovému divadlu. V Portále vyšla její kniha Aby nás to spolu bavilo celý rok, na kterou toto její nové dílo volně navazuje.

Za dětmi a jejich dospěláky přichází knížka „Hurá, děti“ již potřetí – „Hurá, děti 3“.

I tentokrát je plná dětské poezie, výtvarných nápadů, anglických slovíček.  Nabízí dětem také nové poznatky, různé úkoly k řešení, hádanky, dává otázky –„co, jak, proč?“.

Provokuje dětskou tvořivost a přispívá k rozvíjení schopností širšího vnímání okolního světa.

     Básničky, náměty na různé činnosti, hádanky i anglická slovíčka se spolu potkávají na každé stránce knížky. Knížka je vhodná pro děti od 2 do 99 let 

 Publikace představuje 57 architektonicky významných či zajímavých skvostů rodinného bydlení, která vznikala od poloviny 19. století do současnosti na území Středočeského kraje. Publikace završuje ediční řadu Slavných vil krajů, která postupně představila architektonicky zajímavé objekty celé republiky.

V uplynulých sto padesáti letech se ve středních Čechách zrodil neobyčejně početný a hodnotný soubor vilové architektury. Rovnocenný protějšek v jiných regionech České republiky nemají středočeské villegiatury. Do nových vil - "letohradů" - v těchto letoviscích začali od šedesátých let devatenáctého století zajíždět zámožnější Pražané - "vilaři". Kniha, vypráví o dějinách deseti významných villegiatur. Najdeme v ní Roztoky, Všenory, Dobřichovice, Černošice, Řevnice, Jevany, Nespeky, Nouzov u Unhoště, připojují se k nim Lidice a Vonoklasy jako méně obvyklé inovace starého tématu vilového sídla. Ať už stojí v letoviscích, anebo v zahradních čtvrtích větších středočeských měst, nabízejí nám vily z tohoto regionu atraktivní přehlídku obměn tohoto typu stavby v podání nejslavnějších architektů dvou posledních století. Nechybějí mezi nimi velikáni novorenesance a novogotiky - Josef Schulz, Antonín Wiehl, Josef Fanta, Kamil Hilbert -, zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se svými žáky Josefem Gočárem a Otakarem Novotným a se svými spolužáky z vídeňské akademie Josefem Hoffmannem, Bohumilem Hypšmanem a Františkem Roithem, průkopníci puristicko-funkcionalistické avantgardy Jiří Kroha a Jaroslav Fragner, romantik funkcionalismu Vladimír Grégr a poté například Josef Pleskot, Alena Šrámková, Jan Línek nebo Ladislav Lábus jako nejvýznamnější architekti dnešní české scény. Skvělé ukázky vilových staveb však po sobě ve Středočeském kraji zanechali i tvůrci méně zvučných jmen. Zásluhou všech těchto architektů nalezneme ve středních Čechách kolekci vilových staveb, které zastupují téměř všechny stylové proudy od devatenáctého do jednadvacátého století. O podobě vily, o jejím stylu, vnitřním uspořádání a zařízení, nerozhodovali jenom architekti, nýbrž i klienti, jejich představy o dobrém rodinném bydlení a jejich dobrý vkus. Autorský tým Slavných vil Středočeského kraje se u takových klientů vynasnažil zjistit, jací lidé to vlastně byli. Z hlubin zapomnění tak začaly vystupovat pozoruhodné osobnosti průmyslníků, právníků, lékařů, učitelů i jiných typických stavebníků kvalitní vilové architektury. A pokud jde o postavy známější, také u nich nám vědomosti o stylu jejich bydlení pomáhají dokreslit jejich lidský profil.