Knížka o rozsahu 178 stran běžného formátu nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace.

Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné. Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly.  Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: „Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi.“  Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.

Jaké byly klíčové okamžiky nejen herecké kariéry Zdeny Herfortové? Odpověď se ukrývá v této částečně autobiografické knize. Příběh oblíbené brněnské herečky je vylíčen za asistence notné dávky kromobyčejně vyvedených dobových fotografií.

Malé memoáry přinášejí úctyhodnou řádku jmen umělců, většinou tvorbou a životem spojených s brněnským Národním divadlem. Nejde o práci historickou, byť veškerá fakta a události skutečnostem odpovídají. Pojednání o jednotlivých osobnostech nejsou inspirována jen obsahem divadelních archivů, leč především osobním vztahem k umělecké instituci zvané divadlo. Výběr jmen naopak vztahům nepodléhá, je bezděčný.

Kniha je jednou velkou kapitolou z dějin českého divadla - pojednává o režisérovi a divadelním řediteli Otovi Zítkovi.

Kniha nabízí velice zajímavý pohled do života a činnosti třebíčské šamanky Renaty Šťastné.

Leopold Pospíšil píše o umělcích napříč různými obory, s kterými se potkával, znával nebo dokonce působil. Alex Kadlec, Borek Bayer, Vladimír Drápal, František Kocourek, Ladislav Novák, Alois Mikulka, Olbram Zoubek, Karel Teissig, Karel Kryl - to je jen malý výčet z osobností, které v knize potkáme.

Publikace je doprovázena četnými fotografiemi a ilustracemi známých malířů.

Publikace pojednává o profesním životě předního poválečného interpreta komorní hudby u nás - houslisty Jiřího Trávníčka.

Tato publikace orientačně přiblíží osobnost Leoše Firkušného (bratr známějšího klavírního virtuosa Rudolfa Firkušného)  a jeho muzikologický a organizační podíl na rozkvětu české hudební kultury.

Osobní vzpomínky známého herce Josefa Karlíka, který jinak nerad mluvil o sobě a svých životních i jevištních zážitcích.

Kniha obsahuje obsáhlou obrazovou přílohu, která je plná fotek Josefa Karlíka z jeviště i civilu.