Knížka o rozsahu 178 stran běžného formátu nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace.

Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné. Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly.  Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: „Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi.“  Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.

Jaké byly klíčové okamžiky nejen herecké kariéry Zdeny Herfortové? Odpověď se ukrývá v této částečně autobiografické knize. Příběh oblíbené brněnské herečky je vylíčen za asistence notné dávky kromobyčejně vyvedených dobových fotografií.

Kniha nese podtitul Konec Institutu rehabilitace zrakově postižených v Čechách. Ústřední motto knihy zní: „To jsem musela oslepnout, abych mohla koukat jako blázen?“ Tato publikace je o kráse i strastech života viděných očima nevidomé ženy…

Malé memoáry přinášejí úctyhodnou řádku jmen umělců, většinou tvorbou a životem spojených s brněnským Národním divadlem. Nejde o práci historickou, byť veškerá fakta a události skutečnostem odpovídají. Pojednání o jednotlivých osobnostech nejsou inspirována jen obsahem divadelních archivů, leč především osobním vztahem k umělecké instituci zvané divadlo. Výběr jmen naopak vztahům nepodléhá, je bezděčný.

Kniha je jednou velkou kapitolou z dějin českého divadla - pojednává o režisérovi a divadelním řediteli Otovi Zítkovi.

Tato kniha vám zprostředkuje setkání se známým českým exilovým politologem - profesorem Mojmírem Povolným. Na konci knihy barevná obrazová příloha.

Leopold Pospíšil píše o umělcích napříč různými obory, s kterými se potkával, znával nebo dokonce působil. Alex Kadlec, Borek Bayer, Vladimír Drápal, František Kocourek, Ladislav Novák, Alois Mikulka, Olbram Zoubek, Karel Teissig, Karel Kryl - to je jen malý výčet z osobností, které v knize potkáme.

Publikace je doprovázena četnými fotografiemi a ilustracemi známých malířů.

Obsáhlá monografie, která se soustředí pouze na dílo a osobnost bystrckého malíře, sochaře, grafika a spisovatele - Jakuba Obrovského.

Kniha je vytištěna na kvalitním křídovém papíru.

Tato kniha vznikla jako dárek autorovi PhDr. Emilu Sokolovi od jeho manželky Jarmily a bratra Ivo-Petra se ženou. Jedná se o výběr z jeho knížek „Odhodlané putování za perlou" a „Zrnka vydrolená z klasiků", rovněž z mnoha rukopisů, článků, nebo jen tak popsaných archů papíru. Snad si každý čtenář této knihy najde svých pár stránek, ke kterým se bude rád vracet…