Válečný deník Josefa Svobodného, narozeného v Bozkově u Semil, obsahuje autentické zápisky vojáka, který narukoval k 11. zeměbraneckému pluku a účastnil se bojů na ruské frontě. V červnu 1915 byl zajat a v ruském zajetí strávil více než dva roky. Následně vstoupil do československých legií, kde byl zařazen do 2. střeleckého pluku. Zde sloužil jako vojín strojní roty. Začátkem roku 1920 byl repatriován do vlasti na palubě lodi Silesia.
Publikace je doplněna fotografickou přílohou z autorovi pozůstalosti včetně dobových dokumentů z jeho služby u československých legií v Rusku.
Autor Jan Kruml v ní dokládá, že nešlo jen o umístění pomníku, ale především o zápas o jeho prosazení. Iniciativu na postavení pomníku podal plk. Emil Boček za československé letce v RAF. K návrhu se přidalo 16 občanských sdružení Brna. Ti se sdružili do Výboru pro postavení pomníku E. Beneše. Z veřejné sbírky pořídili oduševnělou sochu prezidenta a docílili postavení pomníku před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Jeho slavnostní odhalení se konalo 10.dubna 2010. Od té doby se u něj se u něj pořádají shromáždění k oslavě československého zápasu o státní svrchovanost a demokracii.
Tato publikace je věnována téměř zapomenutému, čestnému a skromnému sportovci, který byl neobyčejně úspěšný. Vždyť získal dohromady pět olympijských medailí a to je stejný počet, jaký má nezapomenutelný dříč, běžec Emil Zátopek. Do dnešních dnů tento počet překonává pouze fenomenální Věra Čáslavská, která je se svými čtyřmi stříbrnými a sedmi zlatými medailemi z olympijských her patrně nedostižitelná. Ta se počtem olympijských medailí vyrovnala oběma borcům po olympiádě v Tokiu v roce 1964 a o čtyři roky později prožila zlatou žeň na olympiádě v Mexiku, čímž se od obou jmenovaných odpoutala. A samozřejmě také vynikající rychlobruslařka, ale i výtečná cyklistka Martina Sáblíková, medailistka olympiád zimních, na tu se nesmí zapomenout. Avšak vždy je nutné si uvědomit, v jakých podmínkách naši dva prve uvedení borci působili, oni skutečně řádně pracovali a teprve po práci vyráželi tak, jak sportovci říkají „na plac“. Vrcholový sport se v jejich časech dělal jinak a v éře Váchově obzvláště.