Hlavní hrdinka vypráví svůj příběh od sedmdesátých let - dobu útěku z Jugoslávie do Rakouska a následně emigrace do USA - až do současnosti. Odhaluje své těžké začátky, prohry v osobním životě a touhu nedat se pokořit, ale začít znovu, škrábat se na světlo a držet se stále hesla: "Nemusím být nejchytřejší, ale musím být nejlepší." Skončená pracovní kariéra odchodem do důchodu nezklidní její rozbouřený život. Nové pracovní prostředí, ve kterém zakotvila spíše ze své touhy po dětech než velkým citovým prožitkem, ji nenaplňuje štěstím, ale stálým bojem s manželem a později i dětmi. Prázdnotu každodenního života naruší zákeřná nemoc, stane se jejím novým nepřítelem. Je potřeba se mu postavit a nenechat se smést.

 Sfumato je autobiografický román,  který ve  současném  vztahovém příběhu ženy a muže střední generace předkládá i neotřelý intimní  příběh staré aristokratické rodiny.  Soustřeďuje obsah především na politicky i společensky zlomové situace posledních 100 let  Českého, Československého  a Slovenského státu.
V obsahové rovině děje, který se odehrává převážně v krajské metropoli a popisuje historické momenty posledních sto let a to s převážným vlivem na rodinu. Velkým přínosem je aktuální výpověď společenského a místopisného charakteru celého našeho regionu - jadrný popis reálné současnosti

 Příběhy odhalují charaktery lidí, kteří se mezi námi stále pohybují – ať již v rodinách, v nemocničním prostředí, v zaměstnání, na ulici i ve školách. Prostě jsou všude. Přátelé, i padouši. Zasahují nám do života. V minulosti mnozí z nich způsobovali lidem bolest, ale i dnes jsou stejní, dalo by se říci – rafinovanější. 
V těchto povídkách čtenář poznává, že v člověku dříme dvojí svět a my si to často ani neuvědomujeme. Dobro a zlo. Navzájem se proti sobě štvou a střídavě se chtějí projevit. Záleží jen na nás, jestli se dokážeme rozhodnout, abychom zlu nedopřáli zvítězit..

 Soubor povídek ze života má silný morální i výchovný potenciál, jsou barevné, různožánrové  a všechny zajímavé. Jsem přesvědčen, že kniha své čtenáře najde a jistě osloví, mnoho příběhů je zaujme stejně jako mě.

Zdeněk Troška

Mistrovsky napsaná sbírka tak trochu strašidelných povídek, v nichž vás vypravěč zavede do leckterých zákoutí Starého Brna. Kniha ostatně nenese podtitul Nové starobrněnské pověsti jen tak pro nic za nic. Příběhy jsou doprovázeny černobílými obrázky Augusta Potuczka, které dotvářejí mysteriosní atmosféru.

Kniha nese podtitul Konec Institutu rehabilitace zrakově postižených v Čechách. Ústřední motto knihy zní: „To jsem musela oslepnout, abych mohla koukat jako blázen?“ Tato publikace je o kráse i strastech života viděných očima nevidomé ženy…

Profesionálně zpracované vesnické zvyky a obyčeje, které jsou rozděleny podle měsíců. Knížka je ilustrovaná profesorem Vladimírem Drápalem a je určená nejen pro etnografy, ale taky i pro laickou veřejnost.

Knihu lze zakoupit i ve vázané verzi ZDE.

Pohled do zákulisí firmy Zetor očima jejího bývalého ekonomického ředitele. Život „zetoráků“ – obyčejných lidí, kteří ve firmě strávili mnoho let svého života.

Součástí publikace je i celá řada fotografií.

Krátká (avšak trefná) zamyšlení nad běžnými věcmi v životě každého z nás.

„Svět je plný věcí neznámých, nepochopitelných i absurdních. Budeme-li se jim divit, začneme je vnímat. Začneme-li je vnímat, bude to začátek nového poznání i nových činů. Divím se, že se divím."

Miloš Hynšt (autor)