Tato publikace je věnována téměř zapomenutému, čestnému a skromnému sportovci, který byl neobyčejně úspěšný. Vždyť získal dohromady pět olympijských medailí a to je stejný počet, jaký má nezapomenutelný dříč, běžec Emil Zátopek. Do dnešních dnů tento počet překonává pouze fenomenální Věra Čáslavská, která je se svými čtyřmi stříbrnými a sedmi zlatými medailemi z olympijských her patrně nedostižitelná. Ta se počtem olympijských medailí vyrovnala oběma borcům po olympiádě v Tokiu v roce 1964 a o čtyři roky později prožila zlatou žeň na olympiádě v Mexiku, čímž se od obou jmenovaných odpoutala. A samozřejmě také vynikající rychlobruslařka, ale i výtečná cyklistka Martina Sáblíková, medailistka olympiád zimních, na tu se nesmí zapomenout. Avšak vždy je nutné si uvědomit, v jakých podmínkách naši dva prve uvedení borci působili, oni skutečně řádně pracovali a teprve po práci vyráželi tak, jak sportovci říkají „na plac“. Vrcholový sport se v jejich časech dělal jinak a v éře Váchově obzvláště.





Dozvědět se více

Autor Jiří Maršálek napsal již dvanáctou knihu s názvem: Pravé ořechové.

Dvanáctka je oblíbená číslovka, ale i pivo a věřím, že i tohle malé dílko.

V roce je dvanáct měsíců, jako těch apoštolů. Ořechovka je lék, ale byla by i dobrou inspirací. Škoda, že tenhle nápoj nemám, přesto doufám, že to bude to pravé ořechové aspoň pro vás, milí čtenáři.

V prvé části se vás pokusím rozesmát. Snad si každý z Vás najde příběh, který jej k slzám pobaví. Většinou to bývá ten nejpitomější, který jsem ani do knížky nechtěl dát. Na konci každého příběhu v prvé části najdete vtip. Tohle není vtip, ale pravda.

V druhé části se budete i trochu bát a možná někomu přejde po zádech malinko i mráz.

Na CD načetl ve formátu MP3 známý moderátor Českého rozhlasu Borek Kapitančik.

Ilustrace: Lucie Šteflíčková.



Dozvědět se více

Skutečné vzdělání není o profesi, ale o Životě.
Moudrý vždy dá poraditi sobě, leda radili-li by mu blbě.
Neřiť se, řiď se.

Kniha není sbírkou citátů, ale spíše indícií, zkrátka takový
koncentrovaný souhrn konstatování obecných faktů.

"Co je to ten poidibioq - boiqipiod?"

Představ si Svět a na něm chaoticky rozházené, poskakující informace,
jako jednotlivá písmena, pro lepší představu, klidně všech abeced co znáš.
Lámání přes koleno, přitahování za vlasy, vždy vedlo jen k násilí, bezpráví
a nikdy k harmonii, souznění, Klidu a Pohodě. Motiv symbolizuje
nenásilnou objektivní selekci a uspořádání toho, co již existuje,
aby to prostě sedělo a tak i podstatu obsahu této,
sice malé, ale dospělé knihy, která je o to víc pro děti,
včetně těch zbloudilých, hledajících...
Ostatní písmena na sebe také navazují, ne však tvarem, ale významem
a do hlavy, stejně jako do každého slova,
určitá písmena patří a jiná to celé jen komplikují.
Písmenný ornament současně poukazuje na dvě možnosti, strany mince,
jako jin - jang, jinak dobro - zlo, nebo nebe - peklo,
pravda - lež, ano - ne, true - false, 1 - 0 atd.

Tak hluboké myšlenky nemá ani mořský ďas..:) Dozvědět se více

Kdo chce pochopit svět, ve kterém žije, musí se ponořit do hlubin věků, tato konstanta lidského bytí platí v jakémkoliv století. Proč opustili mniši ze Sázavy právě v roce 1096 navždy naši zemi? Rozluštění záhady předkládá závěrečný díl trilogie o jedinečné znojemské malbě z roku 1091, jejímž autorem je Božetěch, poslední opat právě tohoto slovanského kláštera.

Dozvědět se více

 Válečný deník Josefa Svobodného, narozeného v Bozkově u Semil, obsahuje autentické zápisky vojáka, který narukoval k 11. zeměbraneckému pluku a účastnil se bojů na ruské frontě. V červnu 1915 byl zajat a v ruském zajetí strávil více než dva roky. Následně vstoupil do československých legií, kde byl zařazen do 2. střeleckého pluku. Zde sloužil jako vojín strojní roty. Začátkem roku 1920 byl repatriován do vlasti na palubě lodi Silesia.

Publikace je doplněna fotografickou přílohou z autorovi pozůstalosti včetně dobových dokumentů z jeho služby u československých legií v Rusku.

 

Dozvědět se více

 

 

Knížka o rozsahu 178 stran běžného formátu nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace.

Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné. Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly.  Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: „Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi.“  Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.

Dozvědět se více

 Druhé světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně  hledány kořeny pozdějšího politického vývoje  Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná.  Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy  anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými.

    Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.

Dozvědět se více

 Touto knihou nabízím vplout po Křišťálové řece do mé dimenze...

Když jsem zemřela poprvé, vrátil se mi Život.

Když jem zemřela podruhé, vrátila jsem se Sobě.

Když jem zemřela potřetí, vrátilo se mi Bytí.

http://www.energickecentrum.cz/knihy

 

Cesta domů-praxe je mou 11 letou výpovědí od prožitku malé smrti v r. 2006, kdy jsem při operaci s nádory na děloze přímo slovy primáře ,,utekla hrobníkovi z lopaty“… S navrácením mne zpět do mého těla (i přesto, že jsem se již nechtěla vrátit, po cca 8 pozemských hodinách mimo tělo bylo dáno jinak a byla jsem ,,šoupnuta“ nekompromisně zpět!), s navrácením v mé prapůvodní hladině delta a následovným otevřením mých spících očí a tím jsem se odpoutávala z umělých vzorců myšlení uložených v podvědomí... nastolením absolutní změny mého Žití, kdy mne již vedlo jen mé srdce, nebo chcete-li vyšší Já,nebo lze to vyjádřit ještě i jinými slovy a to: Kdy mne již vedli čistě nanebevzatí průvodci, na které jsem zůstala napojena, až po navrácení se do svého bytí zcela. Jednoduše řečeno, spustil se můj vlastní cleaner a tím započato i ukončeno VŠE. 

Dozvědět se více

  

Dozvědět se více