Vyprávění o soužití koček a lidí. Příběh kočičky Čerňavy, který je plný úsměvné ironie a jemného humoru, se odehrává na Červeném kopci nad řekou Svratkou v Brně.

Publikace obsahuje také celou řadu fotografií a básní, jež příběh doprovázejí.

Příběhy 31 brněnských kostelů, jež jsou doplněny o 220 barevných fotografií Oty Tučky. Knihu, která je vytištěna na křídovém papíře, uvádí brněnská historička Milena Flodrová.

Ve druhé části publikace se nachází i ANGLICKÁ a NĚMECKÁ verze textu Miloslava Alexeje Fryščoka.

ENGLISH VERSION.

DEUTSCHE VERSION. 

Špalíček dvanácti krásných pohádek pro děti. Nečekejte notoricky známé příběhy, nýbrž nová, ještě neokoukaná vyprávění. Ani těmto novým pohádkám však nechybí velké kouzlo a ukrytá moudrost, tedy to, co se od pořádné pohádky očekává. Každou z dvanácti pohádek doprovází obrázek od Michaela Keršnera, který čtenáře spolehlivě uvede do světa plného fantazie…

Kniha nese podtitul Konec Institutu rehabilitace zrakově postižených v Čechách. Ústřední motto knihy zní: „To jsem musela oslepnout, abych mohla koukat jako blázen?“ Tato publikace je o kráse i strastech života viděných očima nevidomé ženy…

První básnická sbírka laureátky 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase, která je určena pro mladé, začínající autory.

Špalíček tradičních u nás notoricky známých pohádek. Pohádky jsou krátké, na čtení dětem na dobrou noc jako dělané. Pohádky upravil Josef Karel Grumlík. Ilustroval Vladimír Gottwald. Jedná se o kapesní formát, knížka je tedy vhodná i na cesty.

Miniaturní knížečka o rozměrech 4,5 cm x 3,4 cm nejen s citáty o víně.

Miniaturu nabízíme v zelené nebo hnědé barvě.

Kniha se obsahuje tři básnické sbírky – Životem, Ocúny a Doderky. První dvě básnické sbírky obsahují vždy po 64 básních, poslední sbírka obsahuje básní 14. Životem těžce zkoušený autor v těchto básnických sbírkách představuje velice laskavou a hloubavou poezii. Jeho úhlavním tématem je naplno prožívaný život jedince, který své okolí vnímá a přemýšlí o něm.  Z básní je cítit radost z obyčejných dní, láska k přírodě a vlasti i láska jakožto cit, který nás vede zpátky k Bohu…

Cesta na Nový Zéland v tomto případě autorce posloužila jakožto účinná duševní terapie. Pobyt v daleké zemi si vybrala mj. také proto, aby si utřídila myšlenky a srovnala životní dráhu, po níž chce dále pokračovat. Záměr se povedl a ona teď chce čtenáři nabídnout své svědectví a zážitky, to, jak poznala sama sebe. Protože právě sebepoznání je smyslem dalekých výprav. Tento cestopis čtenáře přesvědčí, že nikdy není pozdě na to, aby člověk zažil neobyčejné věci. Jen se nebát a konečně se rozhoupat…