Povídání

V závěru této útlé knížečky poezie píše Dr. Kočí: Jsou chvíle, kdy člověka jímá úzkost z prázdnoty probuzení do světa bez hranic. A tento svět smutní po radosti. Přesycen zábavou, veselím, hlučnými  přehlídkami smutku opuštěné duše, tiše čeká na zázrak štěstí…Štěstí je v setkání s lidmi, kteří nám dají možnost rozprávění si s nimi jako sami se sebou a poznat skrze sebe ty ostatní. Setkala jsem se s básníkem, který vyřkl opisem radosti slova,  jež identifikují fantazii, která umožňuje nalezení štěstí. A napsal básně  o samotě a radosti z pochopení její očistné nutnosti. O lásce a její nezbytné všudypřítomnosti v lidské bytosti, o neuvěřitelných příbězích její zarputilé vytrvalosti. O lidských pošetilostech a zdánlivé zbytečnosti. O malých zázracích nedozírného vesmíru a nedozírné malosti v lidském zapomnění svého kódu člověčiny… Setkala jsem se s Quirinem Jedličkou a jeho básněmi.

O autorovi:

Quirin Jedlička ml. se narodil 31. ledna 1953 v Brně. Od narození trpí dětskou mozkovou obrnou. Tato skutečnost jej naučila jisté skromnosti a pokoře, ale v žádném případě odevzdanosti. V roce 1977 ukončil VUT v Brně a nastoupil do zaměstnání jako technolog v MEZ Brno. Pro trvale nepříznivý zdravotní stav byl dán do invalidního důchodu.
Od 80. let se Quirin Jedlička věnuje umělecké činnosti, která se stala náplní jeho života. Ve svém literárním a výtvarném projevu realizuje pohled na svět prostřednictvím básní a obrazů. Vydal pět básnických sbírek a uspořádal osm samostatných výstav. Zúčastnil se osmi mezinárodních malířských sympozií a dvou tvůrčích pobytů.

Byly mu již vydány tyto básnické sbírky: Poloviční úsměv mé velryby (1991), Soukromá rozhledna (1994), Nemám na vybranou (1995), Střepy na cestě (1997), Víno rozlité tmou (1998), Čas v nečase (2002), Úsměv klauna (2005), Bez názvu (2008).