Ano, Kanada, jak ji známe i neznáme a jak asi koluje v našich představách. Obrovské prostory, krásné hory, průzračná jezera, neprostupné lesy a čisté vodní toky… Toto vše a ještě mnohem více se dozvíme z této knížky, psané z pohledu evropské emigrantky. Spolu s ní sledujeme ráz krajiny, odlišnosti architektury, fauny i flóry, ale především nahlédneme do způsobu života, myšlení, a cítění v komunitě evropských přistěhovalců nejrůznějších národností. Sled jednotlivých příběhů a neotřelých postřehů v konečném součtu vyústí v oslavu svobody, tolerance, ale zejména lidské vstřícnosti, vzájemné solidarity a nezištné pomoci. Na hlavních protagonistech příběhů je obdivuhodná především jejich pevná vůle a odolnost, s jakou čelí životním překážkám a začínají stále znovu.

Ale co vnímavého čtenáře asi nejvíce překvapí, bude to, jak brilantně autorka zvládla své vyprávění po jazykové stránce. Navzdory tomu, že žije tolik roků mimo rodnou zemi, zachovala si krásnou češtinu a nesmírně bohatou slovní zásobu. To ještě umocňuje její živý a poutavý vyprávěcí styl.

O autorce:

Autorka Nadějka Kovaříková, rozená Šafářová, se narodila roku 1948 v Brně a vystudovala zde strojnickou průmyslovku – SPŠS Sokolská 1. Po studiu krátce pracovala v konstrukci a odtud odešla do jesenických hor, kde působila na horských chatách jako kulturní a sportovní referentka a kde vznikla její trvalá láska k horám. V roce 1979 emigrovala do Kanady a nikdy už se nepodívala do Evropy (zatím). Udržuje však čilý písemný styk se spolužáky z maturitní třídy, ba i s některými vyučujícími. Její láska k horám a její manžel, rozený to zálesák, ji táhnou stále dál od civilizace, na vzdálený Sever, do nitra divukrásné kanadské přírody.